Mým srdcem řeka protéká
tak nespoutaná, divoká
chutná jak plásty medové
Bezbřehá touha vodních víl
když vítr fouká ze všech sil
staví hráz

Vlnolam toku zabrání
aby břeh drásal vlnami
co ale s tím, když stačí vánek
A celou krásu zpustoší
když ve dlaních i na duši
písek mám

Prameny říčky v hlubinách
jsou v mých slovech a v mých hrách
svobodně plynou v podzemí
Ten obraz jemně rozpitý
tam, kde mé vody brázdíš ty
zdá se ráj

Snad to mé srdce nezraní
když bez taktu a bez lhaní
přiznávám svou velkou žízeň
Snad mraky k sobě přilákám
tou pouští, kterou v sobě mám
začne déšť

A až ten příval přestane
když z potoků se na mém dně
stanou zas řeky nezkrotné
Omamná vůně koření
chuť vody zvolna promění
já to vím