Na rohu koupil jsem si zmrzlinu
a ta, co ulízla si ofinu
zívla si, možná nudou
A možná taky závistí
bez všedních věcí člověk znejistí
bez nich se lichá stává sudou

Šel jsem a nasával jsem z kornoutu
na chvíli vyvlíknutý z chomoutu
a ta ofina dva, tři kroky za mnou
Když jsem se za dva bloky otočil
údivem vytáhl jsem obočí
nebyla vůbec bezvýznamnou

Nechala neóny na sebe svítit
lampy jí šplhaly po kolenou
za to mně stála, proto si hrála
na zmatenou

Nechala do sebe ulici vrážet
rychlostí ne zrovna povolenou
proč nechávám páku od svýho vlaku
zataženou?

Musel jsem někam stranou od lidí
ty lidi stejně do mě nevidí
a já jim to jen tak lehce nedám
Celej svět na mne klape čelistí
mám se stát lovcem, nebo kořistí?
To je to, co tu vlastně hledám