Neříkám už nic
jen v páru náušnic si tančím
Kdo nezná pochopy
ten těžko pochopí můj valčík

Z listů větvoví
se nikdo nedoví o létu
Snad je to osud sám
že sama utíkám teď světu

Mám snědený krám
větrný hrad, bezedný hlad
Sním i vlastní stín
i tajný sen, já chci z kola ven

Nechci v koutě stát
než znovu začnou hrát svou píseň
Nechci tančit dál
když přecpaný je sál, mám žízeň

Přes mříže našich cel
dál tíhnem do pekel tak snadno
Snad oheň polapím
když už se potápím až na dno