Hodiny na věži pomalu jdou
já marně čekám až na tu svou
abych ti konečně pověděla
všechno to, co jsem říct neuměla

Tak, jako hodiny dokola plout
zbavit se potají šedivých pout
schovat se před sebou do postele
posunout ručičky na kostele

Kolem nás voní laciný čaj
kampak se podělo to potěšení
od čaje mokrá je chatrná lež
hodiny nejdou, spadla věž

Hodiny na věži pomalu jdou
já marně čekám až na tu svou
abych ti konečně pověděla
že co jsem říct chtěla jsem zapomněla

Hodiny dokola pomalu jdou
ležím tu schovaná pod peřinou
a v tý tmě tmoucí ani netuším
jestli někdo nezvoní a nebuší